Vznik PŽ

Na začátku roku 1993 jsme byli tři,  můj bratr Igor Křížek, kamarád Fanda Batěk a já Vítězslav Křížek. V té době jsme měli  v  klubovně Pionýra Starý Plzenec  oddíl železničních modelářů, také jsme byli členy Klubu železničních modelářův Plzni a podíleli jsme se na opravě parní lokomotivy 475.111 IMC Plzeň.

Podmět pro vznik muzea Plzenecká železnice  byl  časopis Železnice číslo 3 z roku 1993. V tomto čísle byl otištěn článek o historii Lesní železnice v Břeclavi doplněný fotografii malé úzkorozchodné lokomotivy.

Na konci léta 1993,  jsem ukázal časopis svému bratru Igorovi  a Fandovi Baťků s tím, že jsem takovou podobnou mašinku viděl v roce 1988 v cihelně v Blovicích, kde jsem byl tehdy s otcem pro palivové dřevo v dřevoskladu sousedícím s hliništěm cihelny. Myšlenka mýt vlastní doopravdickou lokomotivu byla velká motivace.

Na podzim toho roku jsme uskutečnili první výpravu do Blovic. K našemu údivu jsme shledali cihelnu mimo provoz. Za budovou mlýna na hlínu jsme našli odstavenou lokomotivu mimo kolejiště na třímetrových kolejnicích.  Touha po lokomotivě sílila, aspoň jako pomníček do areálu klubovny.

Pak následovalo, ještě několik cest do Blovic a snažení získat kontakt na majitele od bývalého zaměstnance, který se snažil spíše naše snažení překazit. Pátrání se podařilo a lokomotivu jsme koupili.

V prvním dubnovém týdnu jsme započali budovat pomníkovou kolej o délce třech metrů. Vybrané místo bylo samý kořen. Namáhavá práce pro nás do té doby dost neobvyklá málem nalomila naše sebevědomí do stavby nějaké další tratě.

Celé naše úsilí bylo dovršeno 8. dubna 1994, kdy jsme dovezli první lokomotivu do Starého Plzence a umístili na pomník. Souběžně s domlouvání lokomotivy jsme podnikli výpravy do kamenolomu v Nebílovském Borku a v Čižicích a Štěnovicích za účelem získání jakéhokoliv vagónku.

V Nebílovském Borku jsme byli úspěšní a po vstřícném jednání jsme získali první výklopní vagón s brzdou, který jsme dovezli týden po lokomotivě 14.4. 1994.